VK svou energií a žánrovou nespoutaností boří hranice mezi očekáváním a realitou, mezi divákem a performerem, a dokáží tak oslovit široké spektrum hudebních fanoušků. Živá vystoupení, ať už vlastní produkce - ta bývají obzvláště našláplá novými nápady (tři bubeníci a tři trombonisti jako hosti; na místo jednoho pódia, čtyři pódia v rozích; laserový satelit, obří závěsná zrcadla…) - jsou pro diváky někdy až mystickým zážitkem. Ze zahraničních jmen zmiňme třeba Prodigy, Battles nebo Explosions in the Sky, kterým kluci předskakovali.
Jejich druhé album, Seat, bylo jednou z nejvýraznějších nahrávek roku 2013. Na poličce ve zkušebně se objevili Anděl a Vinyla. Kapela s definitivní platností pronikla na pódia velkých festivalů jako Colours of Ostrava, kde stihli zahrát už třikrát, United Islands nebo Pohoda. Klukům ale zůstal specifický přístup k hudbě a ke koncertování:
„Koncert je místem setkávání, pevným bodem v čase. Není to jen o tom, kdo je na pódiu, tu situaci stejnou měrou utváří celé publikum, každý jeden člověk v hledišti. Hudba jsou jenom vibrace vzduchu a pak to, co si do nich vložíme, kam nás odnesou. Význam stejnou měrou vkládají kapela i posluchač. Vždycky jsme se snažili dělat hudbu tak, aby vycházela z nás, ale zároveň to nebyla jednosměrná chodba se zavřenými dveřmi. V hudbě musí zbýt prostor, možnosti.“ Říká bubeník a textař Cyril.