Rozáliino druhé album Láska, hlína, rýč (2024) ji vyneslo hned několik nominací na prestižní ceny Anděl včetně interpretky roku. Ve výročním best of Headlineru se stalo jednou z nejskloňovanějších nahrávek. A Josef Vlček jej v recenzi označil za „vzpurné generační gesto’‘ . ,,Drzá holka s harmonikou na sebe během dvou let strhla pozornost. Provokuje sprostě milostnými písněmi a historkami, nebo tím, že na sebe navlíkne pytel. S její tvrdou palicí si ale nedovedlo poradit ani velké vydavatelství.’‘ *Honza Vedral, Headliner ,,Takové album tu hodně dlouho nebylo! Česká šansoniérka pro 21.století? Něco jako Hegerová, ale s tím rozdílem, že Rozálie si navíc píše písně sama. A i když ráda zpívá o tom, jak s chlapama trpí, není to žádná mučednice, ale svérázná baba, která i při bolesti dokáže na sebe být jako břitva.’’

“Havelková a Hessová ukázaly, že i ve dvou je možné zahrát divadlo, na které člověk jen stěží zapomene.“​ ... “Konečný aplaus dvojici ukázal, že její autorské divadlo bylo skutečně excelentní a troufám si říci, že se jednalo o jedno z nejlepších představení, které jsem za dlouhou dobu viděla.“ (Kulturio.cz).

"Úžasné, nezapomenutelný zážitek" ... "Konečně něco laskavého, rozhodně půjdeme znovu!" ... "Skvělé divadlo. Vřele doporučujeme!" ...Řekli první diváci. A kdy jdete Vy?