PRIVATIZACE

VSTUPENKY
 

Kuponová privatizace položila základy současnému rozložení socioekonomických a politických sil ve veřejné sféře, ovlivnila stovky tisíc životů a stala se jakýmsi základním kamenem novodobého mýtu o znovunabytí svobody. Mnohé osobní příběhy spojené s kuponovou privatizací v sobě obsahují motiv jakéhosi pohádkového „kdyby“ – „Jak by vypadal můj život, kdyby mí rodiče tehdy šíleně zbohatli?“ – „Co kdyby po dědovi zbyly akcie, o kterých nikdo neví?“... Jako by se v pojetí malé a velké privatizace střetávaly malé a velké dějiny České republiky, ale i každého z jejích občanů.

Příběhy spojené s kuponovou privatizací s sebou často přinášely sny a touhu po svobodě, naivitu, ale také bratrovražedný boj o moc a majetek. V živorodé „pohádce nového národního obrození“ jako by ani nezbýval čas myslet doopravdy na sebe. Vnímat se jako živou bytost. Vnímat své meze růstu. Vnímat svou konečnost. I proto se částečně dokumentární a částečně fikční inscenace, která je do určité míry vytvářena společně s herci, stáčí především k osudu konkrétního hrdiny, Petra Kellnera. Jeden z velkých osudů kuponové privatizace totiž končí tragickou havárií. V době nejsilnějšího lockdownu daleko od civilizace na vrcholu ledovce umírá člověk, jehož do zřícené helikoptéry přivedl astronomický úspěch prožitý v devadesátých letech. Jeho život končí v absolutním tichu a izolaci, do které se tak dlouho snažil skrývat před zraky veřejnosti. Jak to, že po desetiletích nevyžádané mediální pozornosti, po salvě dotazů, „jak vůbec bylo možné získat takové bohatství a jak se s ním žije“ ho ve chvíli smrti nikdo neslyší…?
 

Autorský projekt Privatizace vychází především z rozhovorů, vzpomínek a svědectví lidí, kteří byli nějakým způsobem ovlivněni aktivitami PPF, vyskytovali se v okolí Petra Kellnera nebo se stali pozorovateli jeho kariéry a bytí. Právě tento životní příběh je totiž skutečným příběhem privatizace – a tato inscenace také mnohem víc vypovídá o privatizaci jednoho konkrétního lidského osudu než o privatizaci jako takové.

Režie: Petr Erbes, Boris Jedinák

Dramaturgie: Ilona Smejkalová

Scéna a kostýmy: Lucia Škandíková

Hudba: Tomáš Vtípil

Světelný design: Karel Šimek

Pohybová spolupráce: Dora Sulženko Hoštová

Překlad anglických titulků: Alžběta Soperová

Fotograf inscenace: Martin Špelda
 

UPOZORNĚNÍ: Publikum je usazeno na elevaci na jevišti bez možnosti se opřít, sezení může být tedy méně komfortní. Představení není vhodné pro diváky s omezenou schopností pohybu a pro diváky na invalidních vozících. V představení se používá stroboskop, kouřostroj a vulgarismy. 
 

Činohra Národního divadla děkuje především Vojtěchu Boháčovi – za konzultace a cenné rady, které inscenačnímu týmu při přípravě inscenace poskytl. Zároveň děkuje Nakladatelství ZEĎ, Janu Dražanovi a Janu Perglerovi, z jejichž knihy KELLNER inscenátoři mj. čerpali, díky patří i všem dalším respondentům, kteří se svěřili se svými zkušenostmi, zážitky a příběhy. Inscenační tým pevně věří, že lidé, kteří naopak své zkušenosti sdílet odmítli, budou v budoucnu ochotni se o ně podělit.
 

+ ANGLICKÉ TITULKY